Povodeň 2. stupně

Řádně poučen odbornou literaturou v čele s Jak vytrhnout velrybě stoličku a S tebou mě baví svět, pojal jsem to sofistikovaně – je potřeba zajistit tak plný program, že nebude čas se nudit (=zlobit) a večer odpadnou i bez Es z pralesa!

Takže jsme vyrazili na kolovýlet. Nic náročného, aby otec, táhnoucí menší ratolest na sedačce, nechcípnul v prvním kopci. Dali jsme 15 km a středobodem byl gril na Míšově, abych dokázal druhého šlapače motivovat klobásou a grepovym birelem. Teprve u pultu mi došlo, že nemám jedinou korunu cash a karty samozřejmě neberou. Zachránil to můj provařenej xicht, provozák mě poznal a dal mi to na futro. Výlet zachráněn, tvář zachována.

Báli jsme se vody shora, nakonec nás překvapil útok odspodu. Tak nějak počítám, že si malá princezna už na toaletu říká sama, bohužel občas zapomene. Dnešním výsledkem byla povodeň druhého stupně a vyplavení hasičárny, školky a 3 domů na hořehledské návsi. Náhodní kolemjdoucí si mysleli, že tam ztroskotal tanker. V rámci pokročilé výchovy jsem jí v tom nechal docapat těch 400 m k baráku.

Při večerní péči o drůbež se mi kuřata pokoušeli rozklovat snubák. Pro sichr jsem přes sdílenej profil očekoval, kde je Helena Kopčáková – poloha nenalezena. Posílá fotky s mušlema, vínem a pískem. Má aspoň tu slušnost nefotit ty chlapy, co jim objednávaj panáky. Vychoval jsem ji dobře!

Abych se z toho všeho dal trochu do kupy, vyslal jsem před večeří mrňouse pro pivo – jedna z radostí mít děti a vlastní hospodu. Chytře si vzali každej batoh na 3 PETky, takže to vypadá na pěknej večer.

No nic, jdu si umejt kolena od slepičinců a doladit program na zítřek – máme v plánu jít na houby a smažit řízky…